Jihočeský kraj

PLAVENÍ DŘÍVÍ U BAVORSKÝCH HRANIC JE ZA NÁMI. Jako předposlední letošní se konala v sobotu 15. září odpoledne ukázka plavení dříví na Schwarzenberském plavebním kanálu mezi potoky Světlá voda a Stocký čili Ježový potok nedaleko bavorských hranic. Přišlo na ni jen několik desítek diváků převážně z Čech, skoro nikdo z Bavorska, i když právě tato ukázka byla především nabídkou pro německé turisty.
Po druhé hodině plavební ředitel Hynek Hladík vyprávěl o historii Schwarzenberského plavebního kanálu. Sem, k bavorským hranicím došla stavba plavebního kanálu v roce 1824. Celkem za 100 let "zlatého věku" plavebního kanálu, který trval od roku 1793 do roku 1892 bylo splaveno téměř 8 milionů prostorových metrů dřeva pro Vídeň, to znamená plné budějovické náměstí do výšky sedmi Černých věží.
Zajímavé je, že Schwarzenberský plavební kanál začíná na bavorských hranicích u potoka Světlá voda, německy Lichtwasser, končí ústím do řeky Grosse Muehl upraveným potokem Světlá, německy Zwettlbach. V obou českých, ale i německých názvech lze slyšet "světlo". Kdo zná německy, neslyší ono světlo ve jméně Zwettlbach. Ale řekněte si několikrát za sebou světlo - Zwettl (čti) "cvetl", uslyšíte slovanský základ. Ono jméno Zwettl je zbytkem jmen slovanského osídlení z doby, kdy Slované táhli proti Dunaji. I druhé potoky mají zajímavé názvy. První potok od bavorských hranic se jmenuje Stocký (podle Stožce) nebo Ježový potok, německy Igelbach. Poslední potok na povodí Vltavy se jmenuje Ježová, německy Iglbach (není zapomenuté -e-, správně je opravdu Iglbach) (kdysi se jmenoval ale Nickelbach).

Poté, co Hladík přečetl česky a německy plavební rozkaz, plavci z Územního pracoviště České Žleby Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava vhodili polena do kanálu, aby se v proudu hnědavé, ale čisté horské rašelinné vody vydala do dnešního cíle - ke Stockému potoku, zvanému též Ježový.

Turisté z jihočeského Choustníka na závěr volali: "Na shledanou zase za dva roky!" (Byli tady před dvěma lety, dnes se omlouvali, že nevzali sebou proslulé choustnické brambůrky. Zato Hynek Hladík dostal z Choustníka oříšek, snad oříšek pro Popelku.)

"Škoda, že to nemělo lepší propagaci!", říkali ještě návštěvníci. "Víc už jsme udělat nemohli, vydali jsme několik tiskových zpráv ještě koncem srpna, naposledy předevčírem. Nemůžeme za to, že novináři zveřejní občas něco úplně špatně, to se teď povedlo. Ale třeba německý regionální deník pozvánku zveřejnil dobře, stejně skoro nikdo nepřišel, škoda," konstatoval Hladík.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti